Z cest

Přírodní park Orsiera Rocciavrè – no. 5


Třetí den v národním parku Orsiera Rocciavrè byl zároveň naším posledním. Mísil se ve mně smutek z opouštění vysokých Alp s touhou po posteli a čistém oblečení. 

Od chaty Toesca jsme opět vyšplhali o něco výš, pozdravili stádo krav a jednoho osamělého italského horala. U Červeného jezera jsme skoro na dvě hodiny rozbalili tábor, aby si naše znavené nohy odpočinuly. Polévky z pytlíku jsou potravou nejen studentů ale i turistů, kteří jsou ochotni sebou tahat vařič. 

No a pak nás už čekala jen nekonečná cesta dolů, dolů a ještě níž. Z cca 2500 m.n.m. jsme se museli dostat do nějakých 1000 m.n.m. Pokud si to úplně nedovedete představit, byla to opravdu šílená štreka. V životě mě celé tělo nebolelo tolik, jako po těchto třech dnech. Ale každičký namožený sval stál za tu neuvěřitelnou nádheru, které jsme se na chvíli stali součástí.

Hned jsme začali plánovat, jak se sem příští rok musíme vrátit. Snad se nám to poštěstí. 
















Další články

0 komentářů:

Okomentovat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.