Z cest

Sněhobílo


Probouzeli jsme se ve vyhřátých peřinách, ze kterých se nikdy nikomu nechce. Podkrovní byt s výhledem na sjezdovky, ale sám o sobě vybízel ke koukání z okna s hrnkem horkého čaje v ruce. Odolat bylo nemožné.
V údolí nebylo po sněhu ani památky. Po silnici stékali potůčky vody, když jsme šlapali na autobusovou zastávku. Netušili jsme, do jaké pohádky nás prázdný autobus s vousatým řidičem zaveze. Krkolomnou silničkou jsme stoupali stále výš a výš a sněhu přibývalo. Na tak krásném místě jsem dlouho nebyla. Horské boudy roztroušené kolem jediné silnice. Pocukrované kopce a stromy všude kolem. Byla to prostě nádhera.
No jen se sami podívejte. :) 




















Další články