Za vodopády

Procházeli jsme podél potoka v údolí Jedlový důl a já měla pocit, jako kdybychom byli v celých Jizerkách úplně sami. Nikde žádné ukňourané děti, žádní hlučí dospělí, jen šumění vody, kapky dopadající na listy stromů a naše kroky. Našlapovali jsme na mokré kořeny a stoupali lesní cestou až k vodopádům. Šplhali jsme po kamenech, skákali přes vodu a mě bylo zase deset. Malý návrat do dětských let vždy zahřeje u srdce. Více takových chvil plných radosti, bezstarostnosti a čistého štěstí. 



























Komentáře

  1. Jako vždy tleskám.
    Za mě to pro tentokrát vyhrála fotka s těm velikými kameny, které tvoří takovou malou skálu. Přijde mi taková mystická. Vážně dobrá hra světla!
    Jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný fotky Luci :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc vám oběma děkuju holky :* :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Každý váš komentář mě moc potěší, díky!