Z cest

Za vodopády

Procházeli jsme podél potoka v údolí Jedlový důl a já měla pocit, jako kdybychom byli v celých Jizerkách úplně sami. Nikde žádné ukňourané děti, žádní hlučí dospělí, jen šumění vody, kapky dopadající na listy stromů a naše kroky. Našlapovali jsme na mokré kořeny a stoupali lesní cestou až k vodopádům. Šplhali jsme po kamenech, skákali přes vodu a mě bylo zase deset. Malý návrat do dětských let vždy zahřeje u srdce. Více takových chvil plných radosti, bezstarostnosti a čistého štěstí. 



























Další články