Šumavské dobrodružství - Rozhledna Pancíř

Poslední den našeho pobytu na Šumavě jsme se vydali na rozhlednu Pancíř. Bylo horko a jelikož rozhledny bývají jen a pouze na kopcích, museli jsme funět na stoupajících cestách. Na dobré náladě nám to ale neubralo. Slunce svítilo a téměř nikoho jsme během výšlapu nepotkali. Měli jsme okolí přírodu jen pro sebe a také sebe navzájem. Nemohla jsem být spokojenější. Slunce, hory, lesy, krásné výhledy, čerstvý svěží vzduch a milovaný člověk po boku. 

Broukali jsme si písničky od táboráků, povídali si o všem možném, obdivovali velká mraveniště i šťavnatě zelenou trávu. Tak moc jsem si užívala všechno to, co mi v Praze schází. Nelíbilo se mi pomyšlení, že za několik hodin budeme sedět ve vlaku zpátky domů. 

Když jsme dosupěli na Pancíř, rozvalili jsme se na terase zalité sluncem. Výhled odtud je kouzelný. Celá Šumava má svou kouzelnou atmosféru. Kousek jsem si odvezla domů s sebou. Na fotkách, ve vzpomínkách, v řádcích deníku a ve vylisovaných lučních květinách. 

Domů se mi nechtělo, ale zároveň bylo krásné vědomí toho, že tímto výletem vše pouze začíná a já se tolik těším na všechno, co budoucnost přinese. Na všechno, co společně zažijeme.