Z cest

Cestou necestou



Už to vážně není sranda. Uvědomuju si to každým dnem víc a víc. Za chvíli maturuju. A ta chvíle uběhne rychleji, než když řeknete borůvkový koláč. Měla bych vyšilovat a panikařit. Měla bych ležet ve vypracovaných otázkách, dočítat knížky, psát rozbory, šprtat advanced vocabulary. Samo se to totiž neudělá, že? A i když mě takovéto záchvaty sem tam přepadají, ve skrytu duše jsem docela klidná. Protože si věřím. Protože se to prostě musí zvládnout.

Aby všeho toho učení nebylo najednou, až příliš vyrazili jsme s rodinkou a kamarády na výlet. Nadýchat se čerstvého vzduchu, pročistit hlavu a utřídit myšlenky, protáhnout nohy a pochytat trochu sluníčka. Útěky do přírody pryč od povinností nejsou zbabělost, ale nutná nezbytnost pro udržení duševního zdraví. Alespoň pro mě to tak platí.

Procházeli jsme malebnou středočeskou krajinou a nastavovali tváře paprskům slunce. Když se můj táta sejde se svými kamarády, je to vždycky jízda. Člověk pak ani nestíhá sledovat, která zrovna bije. V jednom kuse jsem se ale smála všelijakým historkám, které se mohou dít jen chlápkům ve středním věku. Jejich přátelství drží už od základní školy a stále nerezaví. Lidé by si z nich mohli brát příklad.


Stála jsem na kopci a hleděla do krajiny. Konečně jsem ve vzduchu cítila jaro. A nejen ve vzduchu, ale všude kolem sebe. Stromy kvetou, ptáci zpívají, vítr vane… svět se nepřestává točit a všechno to nepříjemné, co mě v příštích měsících čeká, za chvíli zase uplyne a stane se pouhou vzpomínkou.

Ten nekonečný koloběh mě nepřestává udivovat.
Lucie














Další články

0 komentářů:

Okomentovat

Každý Váš komentář mě potěší, díky.