Kus za Prahou

Sedím ve škole a klepu v monotónním rytmu nohou o podlahu. Chvíli koukám na hodiny, jejichž ručičky jsou pěkně líné a vůbec se nepohybují a zase vracím pohled k papíru přede mnou. Měla bych si psát poznámky. Měla bych poslouchat výklad. Měla bych být aktivní a odpovídat na dotazy. Nebo bych alespo…

Pravý underground


Příběhy

Seděla jsem u velkého stolu z tmavého dřeva a ani jsem nedutala. Vedle skleniček na víno voněly zapálené svíčky a stále tu ležely talíře od spořádané večeře.  Usrkávala jsem bílé moravské a naslouchala historkám. Chvílemi zněly neuvěřitelně, chvílemi zábavně, následně nostalgicky až smutně, potom …

Jeden večer v Lucerně

Rychlé údery klapajících podpatků na kamenné dlažbě. Šála mi vlaje a jsem udýchaná. Zase jdeme pozdě. Stává se z toho už taková klasika. Účes mi už stačil zplihnout, ale na to jsem zvyklá. Usmívám se od ucha k uchu a těším se. Všude jsou zástupy lidí. Přezutí do lodiček se zdá jako nadlidský úkol.…

Na chvíli v ráji

Říjen, možná listopad. Potemnělý obývací pokoj. Za proskleným balkonem šumí večerní městská doprava, ale nás obklopují hravé tóny Beatles a Rolling stones… Dohadujeme se. Jsem nervózní, trochu se nudím a poskakuju po kuchyňském koutě. Trochu uklízím nádobí, trochu provokuju. Usrkávám víno a pomrkávám. Myslí to vážně? Ano, myslel. Stačil pohled na ten výhled. Následovalo pár kliknutí a bylo to.


Těsně vedle Burundi

Poposedla jsem si na rozvrzané židli. Víc už se posunout nedovedu. Za zády se mi protáhl čtvrtý člověk a já úzkostlivě držela skleničku červeného, aby se nerozlilo. Stůl se trochu kýval, cinkání půllitrů doprovázelo živý hovor a já pomrkávala po místnosti. Některé tváře jsem už znala z dřívějška. …