Jen prostě jsme

Rozednívání nad obzorem, když ty tu jsi a já tu jsem, nemůžem zpět, nemůžem dál, jen prostě jsme...
UDG
Nemůžu si pomoci, pohledy nevynahradí večery a rána.
Někteří to nechápou, jenže už to nejde změnit.

Opět jsem se přesvědčila jak je svět malý. A především Praha. 
Dnes mi bylo odhaleno skvělé místo. Nejzastrčenější kavárna, co jsem kdy poznala. A přitom tak vysoko. Přišla jsem si zde výjimečně. Pokud vás sem někdo nezavede, nemáte šanci toto místo objevit. V tom je to kouzlo. 
A, že jsem nějaké to malé kouzlo potřebovala. 

Rozpouštím se v hudbě. Když se soustředím na slova zapomínám na realitu. Mé soukromé útěky z časoprostoru. Je zajímavé jak na mě hudba dokáže působit rozdílně. V jedné chvíli mě pohltí tak, že nemusím myslet na nic jiného. Jindy tvoří jen pozadí pro toulky myšlenkami. 



V uličkách se ale stále ztratit dá a obloha je úchvatná. Co víc si jen přát? :)



4 komentáře: